Krevkérky: nejstarší francouzské plemeno slepic

Původ tohoto plemene sahá až do 16. století. Jejich přesný původ není znám. První výskyt se mapuje do vesničky v severní Normandii. Mezi údajné předky krevkérek patří italské polvery.

Vzhled

Jejich vzhled obohacuje zvláštně nápadné opeření v podobě vousů a chocholek. Vous je u těchto slípek tak bohatý, že zakrývá slepičí obličej, chocholka takřka pokrývá celý jejich hřeben. Ten mají typicky růžkatý. Ten se skládá ze dvou stejnoměrných sklánějících se rohů, které spolu vytvářejí písmeno V.

Opeření krevkérek pevně přiléhá k tělu. Krk navíc obohacuje závěs, Ocas působí majestátně a plným dojmem. Tyto slípky se vyskytují v černé, bílé, perlově šedé, modře lemované a kropenaté barvě. Černě zbarvené slípky mají i tmavě zbarvené běháky.

Užitkovost

Ve Francii se tyto slípky chovaly pro chutné maso. Krevkérky dříve nebyly odolným plemenem, proto byly v 19. století zkříženy s dorkinkama a tak vznikla dnešní podoba plemene. U těchto slípek je jedna zvláštnost, že slepice váží přibližně o jeden kilogram více než kohouti – cca 3,5 kg.

Snášejí přibližně kolem 160 ks vajíček za rok, což je na masné plemeno úctyhodný výkon. Vajíčka mají krémovou barvu skořápky, které může přecházet až do světle hnědé (záleží na barevném rázu slípky). Každé vajíčko váží kolem 55 g.

Chov

Francouzské slípky jsou klidné a dají se snadno ochočit. Potřebují dostatek pohybu, aby netučněly. Proto jim bude více vyhovovat větší výběh. Krevkérky navíc milují pohyb, takže velké výběhy dobře využijí. Díky křížení se ze slípek stalo odolné plemeno jak proti změnám teplot, tak proti nemocem.

Přesto vzhledem k jejich péřovým ozdobám, byste měli omezit výskyt slípek venku, když prší a nepouštět je do mokré trávy. Bujné opeření je třeba pravidelně kontrolovat, aby slípkám nezarůstalo do očí.